Lucie Rosická
Lucie Rosická je česká umělkyně a absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, která ve své tvorbě propojuje tradiční textilní techniky se současnými tématy, jako jsou tělo a identita. Své práce představila na výstavách v New Yorku, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v GASKu či na výstavě Magnus Art. Její tvorba připomíná vizuální deník, který zachycuje osobní vývoj, společenské tlaky i proměňující se vztah k vlastnímu tělu. Její nejnovější soubor prací Mirror, Mirror on the Wall vychází z pohádky o Sněhurce, konkrétně z motivu pohledu do zrcadla jako způsobu hledání vlastní hodnoty. Skrze tento motiv Rosická otevírá témata krásy, sebepozorování a vlivu mobilních telefonů a sociálních sítí na to, jak sami sebe vnímáme. Nahé tělo pro ni nepředstavuje erotiku, ale prostředek komunikace a otevřené médium sebevyjádření, nezatížené oděvem ani společenskými očekáváními. Její tvorba zároveň odráží širší proměny ženské zkušenosti. Zásadní roli v ní hraje i mateřství, které posunulo její pohled od potřeby vnějšího uznání více k sobě samé.
Kurátorský výběr výstavního projektu se pohybuje v širokém spektru vizuálních jazyků – od klasické malby přes objekty až po hybridní formy inspirované virtuální realitou. Umělci skrze postavy, přízraky a avatary reflektují proměnlivost identity v době, kdy je naše tělo stále častěji propojeno s technologickým rozhraním. Výstava záměrně balancuje mezi krásou a výstředností, zranitelností a nadvládou, emocí a digitální touhou. Poprvé zároveň představujeme v České republice německou umělkyni Charlie Stein, jejíž práce tematizují blízkou budoucnost, v níž lidé a roboti vstupují do rovnocenných vztahů – včetně intimity a sexuality. Stejné otázky rezonují i v díle českého autora Jana Slaniny, který k tématu přistupuje v abstrahovanější rovině – prostřednictvím neonových instalací a světelných soch, kde se potkává chladná estetika budoucnosti s melancholií lidské touhy. Mezi nově navázané spolupráce pak patří i řecká umělkyně Mariana Ignataki, jejíž kresby oscilují mezi mýtem, erotikou a zneklidňující emocionalitou. Ignataki aktuálně vystavuje v National Gallery of Athens a její práce jsou čím dál více vnímány jako silný hlas evropské scény. Je tím jednou z dalších, které speciálně pro výstavu Kiss / Monsters kissing better připravili nové dílo, kde propojují vizuální přitažlivost s podvědomou touhou po rituálu, proměně a transcendenci. Kurátorkou výstavy je Olga Trčková.
