Matouš Háša

The Dying Slave II., 2023carrara marble
Hannibal, 2023carrara marble
The Boy II., 2023carrara marble
Mercury, 202242 x 22 x 21,5 cmCarrara marble
Theresa, 202243 x 22,5 x 24 cmCarrara marble
Resting Hercules, 202235,5 x 24,5 x 40 cmCarrara marble, Madagar rose quartz

Matouš Háša se narodil v roce 1992. Je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, ale navštěvoval také školy ve Florencii (Libera Accademia di Belle Arti Firenze) a Londýně (Middlesex University London). V reakci na aktuální kulturní a společenské dění využívá média figurální plastiky, kterou zasazuje do ikonografických souvislostí jako reminiscenci na symbolická či archetypální zobrazení. Jeho dílo, zbavené kontextu a interpretace, je formálním pokračováním tradice západního sochařství díky kombinaci inspirace klasickým sochařstvím a současnými figurativními umělci. Ve své tvorbě vědomě čerpá z kořenů západní kultury, které přenáší do podoby psychoanalytického portrétu postmoderního člověka. Zabývá se otázkou identity, kterou současnost zbavila tajemství a soukromí. To vše při zachování formálních aspektů klasického sochařství. Tento mladý sochař staví svůj výraz na kontrastu mezi tradičním a současným. Pozoruje určitý dualismus způsobený jeho příklonem ke klasické formě, který je instinktivní a způsobuje jisté zaujetí realistickou formou v kontrastu s racionálním přístupem a potřebou vědomého vyjádření. Pracuje klasickým způsobem. Jeho náměty, jimiž obvykle reaguje na lokální i globální společenské a politické jevy, vycházejí ze ,,změněného chování‘‘ starých, známých a osvědčených postav (antika, renesance, manýrismus). Propůjčuje jim nová gesta a vkládá jim do rukou nové atributy. Tato dekontextualizace stojí za přesvědčivou rozporuplností, s níž uchopuje nejasnou současnost v jejím prožitkovém a mediálním pohybu.

Anticon

Press release

Na první pohled proti sobě vyznělo sochařské dílo Matouše Háši, vycházející z mnoha příkladů antického dědictví, a experimentálního berlínského malíře Norberta Stefana, který využívá novodobých technologií, nepropojitelně. Ovšem dohromady postavili novodobý řecký museion. Kosmologický rastr Stefanových maleb a Hášovy busty oživených hrdinů vytvořili kulisy kontemplativního řeckého chrámu, který ožívá v barvách. V něm se nacházely části (torza či busty) věhlasných sousoší, které zpodobnil v řemeslně dokonalém zpracování kararského mramoru mladý sochař Matouš Háša. S jeho ironizací a lehkým sarkasmem zpodobňuje staletími známé starověké božstvo, variuje a kontextualizuje mužské a ženské torzo, skládá poklonu velikánům sochařství, ale odvažuje se velikost Michelangela, Berniniho i Rodina zbanalizovat. V atmosférických malbách využívá Norbert Stefan rozmazaných detailů a akcentů abstraktních výřezů. Nánosy barvy evokují povrchy kamene, vrstvy hlíny či písku, které odkrývají archeologové, aby z nich vystoupily tvary minulosti. Stefanovy malby vpustily krev do žil z mramoru vytesaných portrétů bájných postav Matouše Háši. Vykalkulovat ideální proporce je v umění stejně důležité jako snaha o navození emocí. Sochař antických ikon Matouš Háša a malíř chemických kaligrafií Norbert Stefan se o to pokusili. Autoři spojili svou dominanci v rozlišných řemeslných dovednostech. Z hloubky a z nutnosti procítit reálný artefakt se ponořili do materiálu a diváka ponechali v simulaci starověké architektury.